Nová prohlídková trasa Hostinské pokoje byla vytvořena za finanční podpory Ministerstva kultury ČR z programu Rozvoj a obnova materiálně technické základny státních kulturních zařízení č. 13411. 

Doba realizace projektu: 18. 11. 2015 – 30. 9. 2017

Celková cena stavebních prací: 17 931 470,- Kč včetně DPH

Celková cena za restaurování: 9 320 657,- Kč včetně DPH

Stavební práce zahrnovaly: obnovu a restaurování omítkových ploch v jednotlivých místnostech prohlídkové trasy, obnovu nátěrů a revize funkčnosti truhlářských prvků, opravu stropních konstrukcí v místě výskytu dřevomorky, opravu skleněných výplní u oken a skleněných vitráží, opravu elektroinstalace včetně osazení nových skleněných vypínačů a zásuvek, opravu a vyčištění kamenných podlah v chodbách prohlídkové trasy, montáž a osazení kožené tapety v místnosti Kapitánský můstek

Restaurátorské práce zahrnovaly: restaurování a doplnění osvětlovacích těles v jednotlivých místnostech prohlídkové trasy, restaurování kachlových kamen, restaurování mobiliáře

Realizační tým: Milena Hajná, Mája Havlová, Josef Masaryk, Ludmila Ourodová, Petr Pavelec, Miroslav Pavlíček, Roman Pivoňka, Ivana Troupová, Michaela Váchová, Zuzana Vaverková  

Hlavní dodavatelé: Pastiglia – Společnost pro obnovu památek s.r.o., POHL cz, a.s., Václav Veřtát - Řezbářství

Do budoucna plánujeme také opravit zámeckou kapli, která se stane součástí této prohlídkové trasy.

„Inspirace Anglií“ - tak se dá dvěma slovy popsat zámek Hluboká. Kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenberga (1799–1888) našel k dlouho plánované přestavbě starého barokního zámku inspiraci právě během svých dvou cest po Anglii v letech 1825 a 1839. Druhé cesty se zúčastnila i jeho manželka Marie Eleonora, rozená princezna z Liechtensteinu (1812–1873), která výrazným způsobem ovlivnila jeho nynější podobu.

V rámci přestavby, s níž se započalo v roce 1841 pod vedením vídeňského architekta Franze Beera, byly ve druhém patře vybudovány apartmány pro hosty knížecí rodiny. Stavebně byly dokončeny v roce 1865. Ubytování v sobě spojovalo tradici i pokrok. Chodby byly v duchu požadované středověké malebnosti („pitoresque“) úzké a křivolaké, zatímco apartmány nepostrádaly příjemnou eleganci a pohodlí. K apartmánu patřil salon, ložnice a pokoj pro služebnou nebo komorníka. Každý z apartmánů poskytoval výhled do parku nebo okolí zámku. Do každého apartmánu kněžna Eleonora vybrala jednotný nábytek, nechala restaurovat obrazy a vyrobit doplňky jako například svícny či sanitární keramiku se schwarzenberským znakem. Vybavení jednotlivých pokojů odpovídalo postavení hostů, kterým byly určeny. Teplo zajišťovalo 56 kachlových kamen, osobní hygienu tři koupelny, šest splachovacích záchodů na patře a umyvadla s tekoucí vodou.

Pro jednotlivé apartmány se ustálilo označení podle jmen vznešených hostů ze sousedních panství i příbuzenstvím spjatých rodů, jako například apartmán Larisch, černínské, paarovské a další. Nejvýznamnějším hostům bylo určeno velké, tzv. Prachtapartmá. Svým neobvyklým vybavením se vymykala místnost zvaná salon Tegetthoff, případně česky „u admirála“, věnovaná památce rakouského viceadmirála Wilhelma Tegetthoffa.

Hostinské pokoje sloužily svým účelům až do roku 1939. V období II. světové války byl zámek pod říšskou vnucenou správou. Majetek však stále spravovali schwarzenberští úředníci, takže k žádným velkým škodám na vybavení druhého patra nedošlo. Když byl zákonem č. 143/1947 Sb. majetek hlubockých Schwarzenbergů převeden na Zemi českou, byla většina zámeckých místností ve stavu, v jakém je rodina na konci 30. let opustila.

V 50. letech minulého století druhé patro sloužilo jako skladiště „nepotřebného“ mobiliáře. Z několika apartmánů se připravily pokoje pro vládní hosty a zasloužilé komunistické činitele. Těmto úpravám padla za oběť i jedna z původních koupelen. Přesto zůstávalo druhé patro poměrně nezasažené modernizací, byť původní umístění nábytku a obrazů vzalo za své. Podle tehdejších památkářských zásad byly ve druhém patře vybudovány druhové depozitáře, případně prostory sloužily jako dočasná skladiště mobiliáře při nutných stavebních pracích.

Největší zásah do autenticity interiérů druhého patra přineslo v 70. letech 20. století zřízení tzv. Jihočeské klenotnice, kdy v prostoru Červené věže byla vybudována muzeální expozice soustřeďující nejkvalitnější artefakty z jihočeských zámeckých sbírek různých precioz. Po zrušení expozice Jihočeské klenotnice v roce 1990 byly v části pokojů vybudovány druhové depozitáře, zbývající část tvořily tzv. instalované depozitáře sloužící jako zásobárna mobiliárních předmětů pro budování expozic na památkových objektech jihočeského regionu. Obrat nastal v únoru 2008, kdy byl poprvé deklarován návrh na zpřístupnění druhého patra zámku Hluboká. S obnovou se započalo v roce 2015, ale již dříve byly postupně restaurovány jednotlivé kusy nábytku. Nová prohlídková trasa Hostinské pokoje, jejíž součástí je i tzv. Stříbrnice, byla otevřena v říjnu 2017.

Kolekce schwarzenberského stříbra, uložená na zámku Hluboká, patří mezi nejhodnotnější a nejlépe dochované sbírky svého druhu. Vystavené předměty jsou připomínkou zámeckých stříbrnic - „Silberkammer“, kam se ukládaly jak reprezentativní předměty, tak i stříbrné stolní nádobí, které zvyšovalo lesk hodovních tabulí. Mezi historicky nejcennější artefakty ze sbírky patří renesanční a barokní poháry na víno. Jedná se o mistrovská díla zlatníků z Augsburgu, Norimberku, Drážďan, Salzburgu, Vratislavi a dalších. Kromě předmětů určených k dekoraci a reprezentaci, tvoří ve sbírce značný podíl stolní stříbro z 19. a počátku 20. století, které dodávalo lesk reprezentačnímu stolování. Většina předmětů byla vyrobena ve druhé polovině 19. století ve vídeňských zlatnických firmách Franz Schiffer a Mayerhofer & Klinkosch, které byly hlavními schwarzenbergskými dodavateli.

Těžiště kolekce, co do rozsahu, pochází z 2. poloviny 19. století. Tvoří ji unikátní soubor stříbrných, zlacených dekorativních nádob a plochých mis, do kterých si Schwarzenbergové nechávali zlatnicky zasadit medaile získané v  hospodářských výstavách, kterých se velmi aktivně ve 2. polovině 19. století zúčastňovali. Medaile získané na krajinských a zemských výstavách v rámci tehdejší rakouské monarchie či světových výstavách v Londýně a Paříži jsou dokladem úspěšnosti hospodaření a podnikání tohoto významného jihočeského rodu. Tuto programově koncipovanou kolekci rodinných úspěchů v oblasti podnikatelských aktivit si Schwarzenbergové postupně objednávali v letech 1876 - 1888 u své dvorní dodavatelské firmy, Josef Carl Klinkosch ve Vídni.

Jednotlivé artefakty byly od konce 19. století vystavovány pouze ojediněle. V letech 1897 a 1907 zapůjčili sami Schwarzenbergové několik pohárů ze své kolekce starého stříbra na výstavy děl starých mistrů do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni. Zlomek sbírky byl vystaven v 80. letech minulého století v rámci tematických výstav sbírkových předmětů z inventářů hradů a zámků z jihočeského regionu v Českých Budějovicích, část kolekce stříbra byla prezentována na Všeobecné československé výstavě v Praze v roce 1991 a v roce 2015 ve výstavních prostorách České spořitelny v Praze. Vzhledem k tomu, že se jedná o mimořádné hodnoty jak uměleckohistorické, tak finanční, stříbro dlouhodobě odpočívalo v zámeckých trezorech, než mohly být pro jeho vystavení zajištěné optimální podmínky jeho důstojné a bezpečné prezentace. Veřejnosti se tyto sbírkové fondy představují ve své exkluzivní celistvosti poprvé.